První školní den

Dnešek jsem začala opravdu nemile. Poslední sen, který jsem měla před probuzením byl o mém sbormistrovi, který zemřel poslední červnový den. Byl taky učitelem na základní škole, dnes by stál před žáky a učil. Měl však rakovinu, které podlehl. Už jsem si poplakala na pohřbu a s rozpadlým sborem jsme mu dokonce zpívaly na pohřbu, ale dnes se to všechno vrátilo. Znala jsem ho od první třídy a byl pro mě jako blízký strejda, který z velké části ovlivnil můj vývoj, a tedy i to, jaká dnes jsem. Jistě měl vliv i na mojí lásku k hudbě a k pěveckým sborům. Pevně doufám, že pokud po tomhle životě ještě něco existuje, že ho tam pořádně hýčkají, protože za svůj život stihl nesmírně obohatit hodně lidí. Ačkoliv už jsem s ním poslední dva roky nebyla moc v kontaktu, byla jsem spokojená. Stačilo mi totiž vědomí, že je v pořádku a že dělá to, co miluje a předává své umění a lásku dál. Kéž by bylo na světě hodně takových lidí, jako byl on...