Tentokrát se jedná o můj začátek školy. 24. září jsem opět překročila brány našeho ústavu a zasedla do lavic poslouchajíc přednášku pana Berana o psychoterapii. Ačkoliv on dorazil o něco dříve a já o kapku později (tedy zkrátka pozdě), o nic jsem nepřišla. Potom jsem měla poprvé doučování s jedním druhákem, který však teprve začíná s němčinou. Přestoupil z jiné střední, kde měl aj a fj, na ekonomku, kde mají nj už druhým rokem a on neumí nic. Na první hodinu přišel bez učebnic a já (ještě s nefungujícím mozkem) jsem mu řekla, že to tedy necháme na příště. Včera tedy úspěšně dorazil a pustili jsme se do toho. Záhy jsem pochopitelně zjistila, že se znalostmi nula je nám učebnice celkem na nic a že budu muset zapojit své (snad již fungující) mozkové závity. Začala jsem osobními zájmeny, připojila jsem slovesa mít a být a následně začala probírat jednotlivá písmenka, dvojhlásky a jejich výslovnost. S tím nám pomohla učebnice, protože jak jsem zjistila, velkou spoustu jevů mám zautomatizovaných a ani už nevím, která věc je proč právě tak, jak je. Zkrátka mi chybí znalosti všemožných pouček (Nevíte někdo, kde všude má v nj K přídech? :D). Takže jsem se podívala na první cvičení a zjistila, že jsme si vlastně neřekli výslovnost téhle dvojhlásky a tohle důležité slovíčko atd. Zaplať pánbůh za učebnice :). Můj žák byl bystrý a spolupracoval, bez vyzvání opakoval výslovnost a bylo vidět, že má zájem, snad mu to vydrží a vypěstuju mu k nj nějaký pozitivní vztah.
Odcházela jsem s pocitem dobře odvedené práce a když jsem potom před Jungmannkou potkala pí doc. Luhanovou, která mě poznala a ptala se, zda ta středa platí, nechybělo už k perfektnímu dni vůbec nic.
Takže snad jsem vykročila pravou:)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat