Víkend v Praze..

..byl opravdu akční. Předevčírem jsme jeli za Martínkovou babičkou, kterou ještě neznám (tu druhou už ano), takže došlo na tu nervozitu, kterou každý z vás jistě zná :). I když u babiček to přeci jen není tak hrozné jako u rodičů. Nakonec byla opravdu moc milá a myslím, že i já jsem jí byla sympatická. Potom jsme ještě jeli k tatínkovi, kde jsme řešili hlavně dovolenou, ze které se pár dní před tím vrátili. Domů jsme dorazili vyřízení asi v půl desáté večer (ti pražáci mají úplně jiné tempo-běžně chodí spát v 1, ve 2 a vstávají zase třeba v 7, to já nepochopím) a zalehli.

Včera jsme absolvovali tu protekční exkursi na letišti. Vše jsem se dozvěděla až tam-předtím jsem v podstatě neměla ponětí o tom, co se tam vlastně bude dít.
Návštěvníci byli téměř bezvýhradně zaměstnanci letiště, jejich příbuzní nebo známí. Hned na začátku jsme dostali tzv. ajdýčka (pro ty, co jsou na tom jako já jsou to takové ty identifikační kartičky, co nosí lidi na krku v různých institucích apod. viz obrázek :)), balíček s pohledy, propiskou (tu tam můj miláček neměl, ale já mu jí občas půjčím:)), bonbónky proti zalehnutí uší a samozřejmě letenkou. Tenhle proces se nazývá check-in (opět pro ty, kteří do toho až tolik nevidí :)). Pak jsme se "naboardovali" do autobusku a mohli jsme vyrazit.
Kontrola u pánů policajtů, zvednutá závora a jupíí, byli jsme na ploše. Projížděli jsme pomalu snad každý koutek, přičemž skoro u každého letadla jsme zastavili, otevřely se dveře, fotografové se nasáčkovali u nich a zvěčňovali si ty plechové krasavce. Několikrát jsme byli upozorněni, že nesmíme vstoupit na plochu (naštěstí fotil u dveří Martínek, protože kdybych tam byla já, určitě by mě popadla neodolatelná chuť ten zákaz porušit a aspoň jednou ťapkou si tam stoupnout :D).
Současně s tím probíhal výklad jednotlivých spoluorganizátorů. První se nám dostalo informací o historii letiště, dostali jsme materiály s plánky letiště v různých letech v období mezi rokem 1937 a budoucností. Potom jsme se dozvěděli o tom, co všechno se musí zařídit, aby bylo letadlo připraveno vzlétnout i s časy, které jsou na tu a tu činnost vymezené. Poslední nám povyprávěl jeden mladík (mimochodem mě šokovalo, jak mladí byli členové personálu, někteří z nich mi přišli jako kdyby sotva vylezli ze střední školy) o tom, co se děje s našimi zavazadly potom, co je odevzdáme na check-inu. Mezitím jsme víceméně stále jezdili po ploše letiště, k našemu překvapení i v místech, kde bylo dost rušno. Ani jsem netušila, kolik značení je na ploše, jak jsme to tak pochopili, bílé čáry jsou pro auta a žluté pro letadla, dokonce jsou tam namalované značky přednosti v jízdě nebo stop dej přednost letadlům (z toho jsem měla Vánoce:)).
Všemožných čar tam bylo opravdu hodně, ale v tom zbytku jsme se už nevyznali:)).
Zlatým hřebem bylo přistání dvou letadel, z nichž jedno byl korejský airbus A330 a druhé japonský boeing 747 jumbo. Zbytek foteček včetně těchto krasavců si můžete prohlédnout na http://foto.pesava.cz/index.php?dir=./album/09_2007/0922_LKPR .

Na závěr už snad jen velké díky všem organizátorům, mé "skorošvagrové", která nás na tuto akci dostala a všem přání, aby je práce stále tolik těšila jako dosud.