Lektorský tým

Před několika měsíci jsem se v rámci školy přihlásila do lektorského týmu, který působí při ZČU. Jedná se o skupinu lidí, jejíž členové jezdí na různé výcviky nebo školení, ať už se základními, středními nebo vysokými školami. Zatím jsem byla na několika schůzkách "lektoráku", na jednom školení, kde jsme se naučili několik nových technik a předávali si své (já byla zatím jen příjemce:)) zkušenosti z výcviků, kterých jsme se zúčastnili. Stále se řeší, jak "lektorák" začlenit. Jde o to, že sice působíme v rámci univerzity, ale nejsme nijak extra zaštíceni a navíc když někdo dostuduje, nedostane do ruky žádný papír. Takže dívčina, která například navštěvuje tým 4 roky, jezdila jako kolektor, lektor a možná i garant, je schopná lektorka zkrátka dostuduje, ale nemá v ruce v podstatě nic oficiálního, že tohle dělala. Jistě, z každého výcviku dostáváme jakýsi papír, že jsme to a to absolvovali (včetně školení), ale ve výsledku je to jen hora papírů a řekněme jakási praxe. Myslím si, že by bylo záhodno, aby jsme spadli pod asociaci lektorů nebo aby nás alespoň pořádně zaštítila univerzita a po ukončení studia jsme dostali alespoň nějaký certifikát, že máme tu funkci kolektora/lektora/garanta. Vedení se však stále nemá k nějaké výraznější akci, takže stále čekáme co bude dál a mezitím nám jednotlivé členky dostudovávají a odcházejí s prázdnýma rukama.
O tom jsem ale vlastně až tolik psát nechtěla. Moje dnešní největší starost je, že zítra jedu jako kolektor na výcvik prváků z Blovického gymplu. Ještě nemám pocit, že bych toho v týmu moc pochytila nebo zažila a už jedu někoho výcvikovat. Je pravda, že kurz je postaven hodně podobně jako ten, který jsme absolvovali my v prváku na vysoké, takže si leccos ještě pamatuju, dalším faktem je, že studium psychologie je taky jistou výhodou a také jsem teď jako vedoucí na dětském táboře měla oddíl nejstarších dívek (což je věk cca 14, 15 let), takže jsem vcelku naladěná na tuhle věkovou kategorii.
Mám ale trochu obavy. Je to docela krizový věk a každý se s ním vyrovnává po svém, navíc v nové škole je nebezpečí, že si budou dobývat své pozice v kolektivu a pokud se vyskytnou dva nebo víc dominantních, může docházet ke konfliktům. Další věc je, že se možná budou bát, aby se před sebou vzájemně neztrapnili a některé z her jsou postavené tak, že na sebe mají třeba dělat opičky nebo podobně. Bojím se toho, aby se tam nenašli jedinci, kteří budou mít ten přístup "jé, to mě nebaví, to já dělat nebudu". Pevně doufám spíš v to, že to vezmou jako my (nutno však vzít v potaz, že my jsme byli dospělí, bylo nám nějakých 20) a že si to budou užívat a vyblbnou se u toho.
Je strašně moc variant, jak to může probíhat a jaká atmosféra tam bude vládnout. Myslím si, že je to i na kantorech ze školy, kteří s námi pojedou, zda nám pomůžou děti namotivovat, budou nám vycházet vstříc a nebo zda nám budou házet klacky pod nohy. Garantka, která jede se mnou mi říkala, že na takovýchhle akcích je to hodně o improvizaci a o tom, jaká daná skupina je. Myslím si, že na tom je hodně pravdy.
Teď zbývá jen doufat, že všechno proběhne v poklidu a že si to užijí jak děti, tak my. Budu referovat. Zatím končím :)