Papání

Kdo z vás má doma nějakého toho zvířecího mazlíčka, jistě bude hned vědět, o čem mluvím. Před rokem a půl k nám do domácnosti přibyl jeden člen rodiny. Když kolem deváté o Štědrém večeru zazvonila má sestra a přinesla nám malou černou kuličku, která mi spala v dlani, netušila jsem, jak moc právoplatným členem rodiny se stane. Všechna předsevzetí mé maminky o tom, jak malá Barunka nebude lézt na sedačku, do postele, jíst lidské jídlo a podobně se samozřejmě velmi brzy vytratila jako pára nad hrncem. V posteli s nimi spí od prvního dne, a to dokonce na svém vlastním polštáři umístěném mezi polštáři mých drahých rodičů :D. O sedačce ani nemluvím a o plovoucí podlaze (tu by přece poškrábala svými drápky:)) už vůbec ne. Nelíbilo se jí v psí tašce, kterou jí naši koupili, takže ji asi během týdne vrátili zpět do obchodu. Od té doby už naši chodí po krámech s Bárou v náruči (ne všude je to však možné) a nebo ji nechají doma, což má za následek to, že ve třetím obchodě už se oba nervózně ošívají a říkají si, jak je pejsáček sám doma a je mu smutno. S tímto přístupem se přirozeně stalo to, že Barunka není vůbec zvyklá být doma sama a když se náhodou naši nekde zdrží, bývá jí leckdy špatně od žaludku a nepapá. Btw. do práce chodí přirozeně s páníčkem.

Tím se dostávám k tomu, co mně osobně vadí velmi (čert vem postel i plovoucí podlahu:)), a to je jídlo. S Barunkou dostal můj milý tatínek taky velký pytel těch nejkvalitnějších psích granulí. Ze začátku byla Barunka maličká, tak jsme jí dávali hlavně mlíko a postupně jsme se dostávali ke granulkám s vodou. Velmi brzy se však sklouzlo k tomu, že se Barunce tudle dal kousek sýra, tamhle kousek salámku, zeleniny, jogurtu, slaniny a ze strany mého tatínka dokonce koblížku, bábovky, buchty a podobně. Bára v podstatě přestala jíst granule a jedla jen to, co jí naši dali "od pusy", netloustla, ale asi poslední 3 měsíce začala zvracet a mít problémy s bříškem. Navíc jak zvracela, často se jí zamotala hlava, nožičky a byla na zemi. Asi před třemi týdny jim doktor nařídil, aby jí dávali jen granule a kuřecí maso s rýží, a to vždy ráno a večer ve stabilní čas. Což bylo pro naše taky něco neznámého, protože Bára měla misku v podstatě celé dny plnou.Takže jí naši každý den vařili kuřecí s rýží, dávali prášky a granule, které stále téměř nejedla. Jenže stejně jsem přistihla mamku, jak Báře dává kus (sice libový, ale stejně) slaniny a taťku s kouskem piškotu z buchty...

Včera ráno mě vzbudil taťka s hrůzou v očích a vedl mě k červené loužičce s otázkou, zda si myslím, že zvracela krev. O tom nebylo pochyb.

Doktor nařídil přísnou dietu, při které Bára smí jen dietní granule a vodu. To má trvat alespoň 3 měsíce. Kupodivu jí docela chutnají a hlavně má stále hlad (to je, myslím, po těch injekcích, co jí včera pan doktor dal), tak snad jí to vydrží. Naši se zdají vcelku vyděšení, tak jen doufejme, že jim to vydrží a nebudou dietu porušovat. Když jim promlouváme do duše i já s mým milým i sestra s manželem, je to jako mluvit do zdi...

Jsou na té malé dost citově závislí, tak doufejme, že si ji uzdraví. Chápu, že ji krmí s dobrým úmyslem ("Vždyť to tady tak voní, musí na to mít chuť!", "Ty taky potřebuješ střídat chutě a ne jíst pořád jen jedno jídlo!", "To je jen libový masíčko, to jí neublíží!"-koření, nekoření......)

No jo no, mazlíčci...