Práce, práce, práce

Ano, poslední dny bylo toto slovo v mém životě neustále zmiňováno a skloňováno ve všech pádech. Má jediná zábava při stonání a dodržování nařízeného klidu bylo každých pět minut obnovovat stránku na práce cézet, abych zachytila hned lákavé nabídky. Potěšilo mě, že se to ukázalo nebýt tak úplně zbytečné, protože leckterý inzerát ráno vložili a večer mazali. Zjevně byl takový zájem, že jim to zkrátka stačilo.
Na tento týden jsem měla domluveno celkem pět pohovorů. Tři perspektivní byly naplánovány na úterý a dva méně na středu.

Pohovor jedna: "personalistka"
Můj horký favorit přesunutý z pátku na úterní ranní hodinu tak, abych měla jistotu, že mě nikdo nepředstihne. Ušetřím vás story, jak v té vysoce nabušené prosklené business-budově bojoval několik minut můj inteligenční kvocient s technickými vymoženostmi typu výtah na čipovou kartu nebo kartupojídající turniket. Jednak vám nechci dopřát tu škodolibou radost a druhak věřím, že máte jisté zkušenosti s blondýnami a bujnou představivost.
Nu, ale zpět k pohovoru. Čekala jsem v té super uspěchané business-recepci, kde běžely zprávy BBC a slova jako akcie a finance lítaly o stošest a začala se klepat jak ratlík. Pak jsem se ale naštěstí zvládla pochlapit :))). Po chvilce jsem se dozvěděla, že název pozice personalistka je značně nadsazený a jedná se v podstatě o pouhé lanaření lidí na pohovory. Což by samo o sobě ani nebylo tak strašné (vzhledem k tomu, že ti lidi si dali na web své CV, a tak na něco podobného asi čekají) jako fakt, že placená je tam personalistka od proběhnuvšího pohovoru!!! A to částkou 75ti Kč. Ještě jsem si od pána vyslechla, jak mám nesmírně zajímavý obor a zda jsem spíš neměla pouvažovat o práci u nich jako obchodník... A pak jsem se se smíchem a částečným rozhořčením odpoklonkovala.
Vážně mám pocit, že normální práce je čím dál tím míň... Všichni chtěj jen někoho k něčemu přemlouvat a lanařit... Síla!

Pohovor dvě: "personální asistentka"
Nejkratší jaký jsem zažila :). Přivítal mě nesmělý hubený mutující klučina, řekl mi, jak bych u nich mohla pracovat a následně odvětil, že do září je to málo, že chtějí dlouhodobou spolupráci. A šla jsem :)))

Pohovor tři: "operátorka v jazykové škole"
První hromadný pohovor. Všichni kolem mi přišli jako děti, načež jsem zjistila, že jsou to vysokoškoláci. Sympatickým pánem nám bylo vysvětleno, co práce obnáší a co se od nás bude očekávat, domluvily se individuální časy na následující den a šlo se. Je to tedy obvolávání bývalých studentů školy a nabízení jim kurz navazující. Sympatické je, že zdůrazňoval, že nechtějí nic vnucovat, nýbrž jen prezentovat a nedávají operátorům žádná skripta nebo tak. Je to placeno od hodiny plus nějaké ty bonusy na uzavřenou smlouvu, takže docela fajn.
Následující ráno jsem jim šla "předvést, jak umím telefonovat" :-D. Díkybohu v tom jsem skvělá :))). Přede mnou už telefonovalo několik lidí a obvolali asi 30 čísel. Dopředu jsem se dozvěděla, že nikomu se nepodařilo dosáhnou jiného výsledku než: nedovoláno nebo nemá zájem.
Já se dovolala dvěma lidem a oba si vyžádali poslat mailem podrovnější info... Náhoda?? Nikoliv, přátelé! Kouzlo osobnosti! :)))
Při loučení řekli, že se ozvou večer nebo zítra ráno.

Pohovor čtyři: "pro pracovité"
Bylo to od začátku trochu tajemné. Nevěděla jsem, co je to za firmu a jako pracovní síly sháněli všechno od pomocných prací až po vedoucí menších týmů. Mluvila jsem s paní po telefonu a byla milá. Věděla jsem adresu i patro, kde firma sídlí, na jméno jsem se ale pořád zapomínala zeptat.
Na schůzku ve 12 jsem přišla asi o 10 minut dřív a ptala se paní recepční, jaké firmy osidlují čtvrté patro. "OVB a její dceřinná firma, " zazněla jají odpověď a mně se do hlavy začala řinout krev. Nesnáším tuhle firmu. Jednou v Plzni jsem takhle podobně sháněla práci a odpovídala na inzerát "administrativní pracovnice". Na schůzce jsem pak zjistila, že jde o lanaření lidí, voláte zkrátka těm, na které vám klienti dají kontakt (není nad kamarády :-/) a cpete jim nějaké finanční produkty a pojištění a kdesi cosi. Tehdy mě hrozně nakrkli - dají lidem naději, nalákají je na lež a mrhají jejich časem. Kurňa, já jsem člověk humanitní a o financích a akciích a podobnejch nesmyslech vim prdlajs, tak jak to můžu někomu cpát a dělat, jak tomu děsně rozumim!!! Jsem dobrá v jinejch věcech, tak co bych se cpala někam, kde tomu nerozumim...
No, další zkušenost s nimi je poměrně nedávná. Na FB jsem se zmínila, že hledám práci a ozvala se mi spolužačka ze základky, že by pro mě něco měla. Po chvilce z ní vypadlo, že dělá pro OVB a na jaký bomba prachy bych si tam mohla přijít. (Tyhle kecy FAKT nesnášim!) Docela mi trvalo, než jsem se z toho vyvlíkla a s neutrální odpovědí se rozloučila. Je mi to líto, ale z těchhle lidí je mi na nic. Nikdy jsme spolu neměly kamarádský vztah a v podstatě jsme jen povrchní známé a ona mi začala vykládat o tom, jak je tam zapotřebí zodpovědnost a jak ona ví, že já zodpovědná jsem... Jak tohle kruci může vědět?... No nic, prostě fakt odpor!
Nu, takže než jsem vyjela výtahem do toho čtvrtého patra, tohle mi běhalo hlavou. Nějaký mladík vystoupil se mnou a pustil mě do dveří, kde byla recepce. Tu obsluhoval jiný mladík (překvapivě taky kravaťák), který zuřivě telefonoval.
Stála jsem tam asi minutu (možná půl :)), pak jsem si řekla, že na tohle je můj čas drahej a odešla jsem.
Protože jsem slušná holka, zvedla jsem telefon a odříkala svůj desetivteřinový monolog - omluvu, že se nedostavím. Přátelé, co se dělo potom, to byste nevěřili!
Slečna V. mě začala usilovně přemlouvat, abych přišla. Za těch osm a půl předlouhých minut na mě vyzkoušela všechno. Plán, že jí jen řeknu, jaké mám špatné zkušenosti a nebude mě přemlouvat, když pro ně dělat nechci. Příslib, že nebudeme řešit práci, ale půjdeme jen na "kamarádské kafe a probereme kluky... vždyť jsme vlastně stejně staré!". Citové vydírání, že je to domluvené, ona kvůli tomu odmítla oběd s kolegy a teď tam bude hodinu sedět sama jako trubka. A dokonce přešla i k vyhrožování typu Když se mě na Vás někdo zeptá, tak já mu povím: Jo, tu znám, ta měla smluvenou schůzku a zrušila jí v tu minutu, kdy měla začít. A korunovala to tím, když mi při ločení ironicky vpálila: "Tak si užijte pěknej oběd, já tady budu sedět." Jednoduše masakr! Kdo neviděl, neuvěří!
Ubohost nad ubohost.

Pohovor pět se nekonal, protože jsem taktéž neznala název firmy a ani jsem neměla moc bližších informací, které při prvním kontaktu přislíbili zavolat dodatečně.

Večer při skvělém vínečku s Dančou zazvonil telefon, kde se ozval pán z jazykové školy s oznámením, že mě vybrali a abych v pátek přišla do práce. Následujících šest týdnů jsem tedy jistě v Praze a zaměstnaná.

A to je vše, přátelé! Tá dy dá dy dá! :)))