Poslední roky jsme u nás Velikonoce bojkotovali/i když vlastně spíš "y". Všem známým jsme řekli, aby nechodili, že nebudeme doma a většinou jsme to i splnili a někam vyrazili nakupovat. Letos má taťka kýlu, a tak se nekonalo ani každoroční házení po ránu do vany a ani pomlázka nebyla, vajíčka samozřejmě není pro koho barvit, takže Velikonoce = nula. Od rána jsem z toho byla taková zmatená a nevrlá, ale alespoň jsem si to v hlavě srovnala. 
Postavila jsem vodu na vajíčka, pár jich obarvila v cibulových slupkách, pár v kávě (moc nedoporučuju, jsou pak hodně světlá), nechala si koupit nálepky a bylo. Přišel alespoň jeden koledník, který mě vyšupal pomlázkou a dostal panáčka, vajíčko a mašličku na pomlázku. Ne, že bych toužila po tom, co u nás bylo dřív-pořád zvonek, zmatek, spousta surových debílků, kteří nás mlátili hlava nehlava, někteří z nich nám i zlili půl bytu všemožnýmy octovými a podobnými tekutinami... prostě blázinec. To bych nechtěla. Ale uvědomila jsem si, že to barvení vajíček je hezký zvyk a koneckonců i t
y pomlázky a házení do vany. Dnes mi to zkrátka chybělo.A tak jsem se rozhodla od příštího roku Velikonoce slavit. Nebudu zvát půlku známých, ale když to proběhne v rodinném kruhu, případně nejbližší kamarádi si přijdou posichrovat, že neuschnu, budu spokojená. Chci Velikonoce udělat hezké, ne je úplně zrušit...
Žádné komentáře:
Okomentovat