Zase praxe

Dnes jsem opět absolvovala několik hodin na místním gymnáziu. Tedy lépe řečeno "měla absolvovat". Má již 2x navštívená a značně neoblíbená třída opět nezklamala a pokoušela, co všechno si "ta mladá trubka" nechá líbit. Trubka ovšem v mnohých případech musí polknout svou, někdy až přespřílišnou hrdost, a nechat různé poznámky milých studentíků nepovšimnuté. Jak se říká v jednom mém oblíbeném profláknutém slaďáku: Ať děláš, co děláš, nemůžeš vyhrát! A v tomto případě to bohužel někdy sedí... Proti vám se po lavici válí dítě, které od vás není tak daleko věkem, ovšem co do vývojového stupně, je ta vzdálenost propastná. Jenže to ono nevidí, vidí jen těch "pouhých pár let". A tak provokuje, neposlouchá, vyrušuje, neakceptuje to, že vy se tam o něco snažíte a má požitek z drzosti, kterou s vámi jedná.

Už si nedovedu vzpomenout, jak jsem se v době praxí chovala ke studentům VŠ já, ale jistě jsem k nim neměla příliš respektu... Jen zpětně doufám, že jsem nebyla až taková.

Na následující dvouhodinovku jsem měla jít k velmi oblíbenému panu učiteli. Stručný popis: mladej sebevědomej voraženej naprosto nezodpovědnej a bezohlednej netaktní floutek. Napsala bych jednoduše tělocvikář, což by mohlo částečně odpovídat, nicméně bych asi některé tělocvikáře urazila, protože tenhle je věru výstavní debil!

Minulý týden jsme se domlouvali na látce, kterou budu v semináři brát dnes. A dnes... Vedu konverzaci o uplynulé hodině s kantorkou, načež vejde studentka (z následujícího semináře) a omlouvá se kolegyni z kabinetu, že jde domů, protože jim dnes seminář odpadá. Tak taktně s omluvou směruji svou pozornost na studentku s dotazem o jakýže to seminář se jedná. A po její odpovědi padá nejdříve má brada a krátce nato i já na nejbližší židli. "Pan učitel je na lyžáku," dí to děvče. A když vidí můj děs, vypraví ze sebe: "To je normál."

Má včerejší celovečerní příprava se tedy bez problémů mohla přesunout na den, kdy bych měla o něco více času a energie. Jenže to by pan učitel nesměl být "pan učitel"...:-/