Klidný adventní čas

Poslední dny (spíše pár týdnů) byly ve znamení učení, zařizování, zmatků a skromného spánku (rozumějte, 7 hodin je pro mě zkrátka dost skromných). Vymyslela jsem si plán, jak toho zvládnout co nejvíce, abych měla leden volný na studium na státnici. Podstatou tohoto plánu bylo zvládnout ve dvou týdnech 5 testů, 3 předtermíny zkoušek, nějaké ty koncerty a přehrávky z klavíru. Poslední ze jmenovaného byla moje smrt, protože jsem prvně musela veřejně hrát před lidmi - spolužáky a porotou složenou ze třech vyučujících. Jak se vypořádat s trémou při zpěvu jsem se (víceméně) naučila, ale nepochopila jsem, jak se s ní vypořádavají klavíristi. Když se vám klepe hlas, opřete to víc do břicha, ale co dělat, když se vám klepou prsty, kterýma máte hrát??? To mi hlava prostě nevzala. Navíc se mi pochopitelně ještě ukrutně začala klepat noha (jak to má ve zvyku i při zpěvu) jenže jak má pak člověk krucinál šlapat pedál???
No, nicméně, jak vidíte z písmenek, která právě čtete, přežila jsem :).
Kromě toho všeho, co jsem dělala, jsem taky zvládla jíst, spát, zařídit nějaké blbosti kvůli praxi, alespoň malinko oslavit kamarádova synáčka, který se mu narodil na vlastní narozeniny a tak :).
Díkybohu jsem to přežila jak já, tak má drahá polovička, která se se mnou poctivě učila (popřípadě poctivě vyráběla taháčky :)).
Když jsem napsala v předposlední větě "a tak", nebylo to úplně do větru. Ujala jsem se totiž úkolu zařídit sboru, do kterého chodím, nové www stránky. Původně se toho ujala jedna kolegyně, ale když z ní vypadla věta: "Já teda programovat neumím, ale stejně jsem se to chtěla naučit...", šly na mě mrákoty. Asi i proto, že jsem z domova zvyklá slýchat kletí na to, jak se "kdejakej moula naučí pár základů z nějakýho programovacího jazyka a už si přijde jako programátor a chce se tím živit!" :-D. Takže jsem se jala iniciativy, prozradila, že mám doma profíka, a že to nějak zařídíme.
Můj profík má naštěstí kamaráda grafika, se kterým si občas vycházejí vstříc, a tak nám udělal krásný design. Teda chviličku mu trvalo, než ho políbila můza na to správné místo. Došel totiž ve svém životě nějakým záhadným způsobem k závěru, že sboristi jsou ukrutný konzervy a upjatý suchaři. A tomu zpočátku web přizpůsoboval. Naštěstí jsem mu to brzo vysvětlila a objevil se skvělý návrh.
Můj drahý se to toho rychle ponořil a za pár dní byly na světě krásné stránky. No, ale aby tam bylo, vše, co má být, museli jsme tam nasypat nějaký obsah. A to už byla má práce. Takže jsem sháněla fotky, texty, informace atd. atd. Ještě to není úplně hotové, ale velká část už ano a postupně na tom pracuju.
Už se nám dostalo i pochval ze strany sbormistra, členů sboru i cizích lidí, takže máme fakt radost.
Zkrátka jsme se v posledních dnech opravdu nenudili. :))
Teď už jen v úterý jedna zkouška a NJ-PS je pro tento semestr zcela za mnou :)