Je to tady

Obávané následky změny kantorky zpěvu na sebe nedaly příliš dlouho čekat.
Bývalá kantorka, paní EF, je i sbormistryní sboru, do kterého jsem 3 semestry chodila, z toho 2 semestry v podstatě z donucení, protože už jsem (jak většina čtenářů ví :)) chodila i do jiného sboru.
Nicméně po změně kantorky zpěvu jsem se rozhodla už déle neplýtvat svým časem a věnovat se (aspoň jsem to tak plánovala :)) psaní diplomky, seminárek apod. S vřelým souhlasem pana VÉ jsem tedy v tichosti přestala navštěvovat sbor paní EF. Po více než dvou měsících mě upozornily kolegyně z bývalého sboru, že jsem stále hlášena v docházce s (někdy i vyslovenou) otázkou co že to s tou Monikou je. Ovšem nikdo se s vedením nechtěl pustit do křížku, tudíž následovalo vždy jen hrobové ticho.
Pozn. všimněte si evidentně přátelské a pohodové atmosféry ve sboru.

Abych toto téma otevřela a vyřešila, šla jsem jednou za paní EF zjišťovat nějaké záležitosti ohledně studia, a jakoby mimoděk jsem se zmínila o tom, že mám ještě sborový šátek, a ten že vrátím. Nato se spustila vlna ironie, povýšenosti a nepřátelství valící se na mou osobu. Protože jsem ale děvče vychované, víceméně tiše jsem vše vyslechla a řekla, že to proberu se svým sbormistrem. Šlo jednoduše o to, že údajně MUSÍM chodit do onoho "báječného sboru".
Po avizovaném dotázání se pana VÉ jsem byla uklidněna s tím, že mám zachovat klid a nic nedělat.
O pár dní později se ale objevila soukmenovkyně paní EF se stejnými ataky. Byla natolik taktní, že mi "mé povinosti" přišla sdělit těsně před začátkem mého prvního letošního koncertu. A vše završila milým komentářem o tom, jak "nesmíme myslet".
Zkrátka atmosféra na tomto malém pracovišti je více než pozitivní.
Na druhou prosbu o radu směřovanou na pana VÉ mi bylo sděleno to, co prve, tedy nedělat nic. To taky činím, čímž současně činím některé členy katedry nepříčetnými...

A to je, přátelé, kouzelná atmosféra uměleckého pracoviště, kde jsou všichni vyučující pedagogicky vzdělaní!