Abyste věděli,...

... jsem lepčí než ti lajdáci, jejichž blogy sleduju, a tak píšu DALŠÍ příspěveček :-D.
Bude to tedy jen v rychlosti, ale aspoň něco, že... :)))
Tedy teď toho bylo kapku víc, takže začínám.
Do Renaultu jsem nastoupila, avizované obědy se šéfovou neproběhly, a tutíž jsem se 6 dní stravovala v McDonaldu (naivně si okolí myslelo, že by se mi tato strava mohla třeba i přejíst nebo dokonce zprotivit :-D) naštvaná, že musím jíst sama samička. Nicméně jinak to bylo fajn, pánové prodejci byli moc milí, dokonce jsem byla i pozvána na víno (pro rejpaly: samozřejmě s negativní odpovědí :))), práce málo, internet povolený, takže jsem týden věděla i o tom, co obědvali škorpioni na Sahaře... prostě celkem fajn. Dýl jak dva týdny bych tu nudu asi nevydržela (přecijen náplň práce typu 1x týdně zalít květiny, každé ráno srovnat letáky a omalovánky na showroomu, zapnout centrální rádio, zapnout dvd, přepojovat telefonní hovory, zapisovat došlou poštu a večer odeslat novou nebyla až tak časově náročná :))). Ale měla jsem klídek, penízky přišly všechny, dokonce jsem ještě dostala stravenky, takže ideální. Domluvili jsme se i na další záskoky, tak snad to vyjde. To bych si ráda udržela :).
V tomhle období měla Danuš narozeninky, a tak jsme si udělaly menší soukromou oslavičku u ní doma (spíš na dvorku) a moc jsme si ji užily. Dám fotečku :). A taky proběhlo předání našeho nového bytečku a stěhování z bytu starého. Člověk by nevěřil, kolik věcí se do tak malého prostoru dá za tři roky nastřádat :)). Nakonec jsme tedy úspěšně vyklidili, vygruntovali a předali majiteli.
Nový byt je na příjemném místě nepříliš daleko od centra, je jednou z asi osmi novostaveb poblíž řeky, tenisových kurtů, nedaleko Olympie, jednoduše perfektní.
Za ty asi dva týdny už jsme si ho i dovybavili, koupili stůl a židle, závěs, navozili kytičky a tak vůbec zútulnili :). Taky dám fotku :).
Poslední věcí, kterou chci zmínit je náš rodinný výlet na Slovensko.
Nevím, jestli už jsem se někdy nezmínila, ale snad to kdyžtak přetrpíte :).
Asi před pěti lety uspořádali naši příbuzní k 75. narozeninám maminky a tchyně velkou oslavu, kam pozvali asi 80 příbuzných. Pak je napadlo, že by se z toho mohla stát tradice na každý rok ve stejný den. Zvaní jsme byli vždycky, ale naši se odhodlali až vloni, a když jsem viděla, jak jsou nadšení, přislíbila jsem, že příště pojedu taky.
Cesta tam trvá sice celý den, ale místo avizované cesty ve třech vlakem na mě v Praze čekalo překvapení v podobě mého broučka a našeho bílého plechového broučka, kteří nás bezpečně dovezli až na místo. Rozhodně to bylo pohodlnější než bus... a navíc vyšla cesta na moje narozeniny, které byly díky tomu přkvápku o 100% veseleší :)
Na Slovensku jsme bydleli v nedaleké vesničce u sestřenice mojí babičky a jejího manžela. Byli úžasní, milí, dali by nám i poslední kousek chleba a "nemám hlad" pro ně není srozumitelná věta. Ráno jsme dostali všichni jednu "zdravotní" a ke snídani jejich "limonádu", takže jsem byla po dlouhé době v devět ráno zbořená :))).
Na oslavu samotnou se pořádající pár chystá vždycky celý rok a přizpůsobili jí velkou část svého života. Nakoupili kulečníkový stůl, altánky, stany, houpačky, pískoviště pro děti, nafukovací skákací hrad atd. Letos se sešlo 80 lidí, rodiny jsou tak trochu rozházené, takže tam bylo hodně Maďarů, Slováků a pár Čechů (pro neznalé maminčini rodiče byli oba Maďaři jak polena :)), všichni nás hned vzali za své a najednou se mi rodina rozrostla o takový kopec lidí... docela sranda :). Všichni nás vítali, objímali, líbali... Je to tam úplně normální a člověk si na to rychle zvykne :)). Ačkoliv je to vše u jednoho domu, všemi těmi zákoutími a místy, kam se dá sednout se všechny davy příjemně rozptýlí a je možnost být jak "v kotli", tak s pár přáteli nebo i o samotě, což je super.
No, už se asi nebudu víc rozepisovat, zážitků je kvanta a všechny jsou moc fajn. Navíc jsem získala další informace do svého rodokmenu, který byl v té maďrské větvi takový holejší :)).
Na konec bych ale ještě chtěla poděkovat svému broučkovi, že tam jel (a že do takového kotle v podstatě cizích lidí to chtělo docela odvahu!) a mám obrovskou radost, že se mu tam tak moc líbilo :). (Nakonec aby ne, vždyť tam byl jako v bavlnce... :))