Nedá mi to a musím se s Vámi podělit o své nové zážitky ze zpěvu. Ačkoliv bych se asi jaksi měla učit, že ehm...
No, takže dnes jsem opět odcházela z hodiny nadšená. Přišla jsem tam s bolením v krku, nakřáplým hlasem a se sebevědomím na bodu mrazu. Zkoušely jsme různá rozezpívávací cvičení a když něco nešlo, zkoušely jsme jiné, kde už to šlo. Nakonec ze mě lezly takové krásné a zvučné tóny, že mě to samotnou lekalo. Je to tedy dřina mě rozezpívat a smutným faktem je to, že hlavním důvodem celého toho mého nedokonalého zpěvu je psychika. Zkrátka jsem za ty roky ztratila sebevědomí, a to je v téhle oblasti velký problém. Díky paní Luhanové jej zase pomaličku získávám zpátky a uvědomuju si, že ten hlas tam stále je a není malý.
Už minule mě chválila při písničkách a dokonce projevila malou obavu, zda to není náhoda, že mi to tak jde. Ale když mě dnes pochválila u všech třech písniček a řekla u všech, že z nich má radost, zatetelila se má dušička. Nejen, že dokázala zmobilizovat ten handicapovaný hlas, ale ještě mi krásně radí, jak zpívat lehce.
Vždy okamžitě pozná, když se někde nepatrně dusím nebo to beru krkem (což se mi tedy dřív často dařilo kamuflovat) a děláme to znovu, dokud nepochopím, jak na to.
Objevila mi nešvary, které se však už dost těžce odstraňují, protože je mám dost zažité (například kloním hlavu na levé rameno a jsem už tak daleko, že mi v průběhu zpěvu dělá velký problém ji povolit a naklonit na rameno pravé...).
Na všem budeme ještě pracovat, ale stále nevycházím z údivu, jak mě báječně vede.
To jsou opravdu dobře investované peníze! :)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat