Tečka

Taky míváte neodolatelnou touhu za věcmi, kterých jste dosáhli udělat demonstrativní tečku a podtrhnout tak ten vítězný pocit a začít novou kapitolu?
U mě se to projevuje především na konci každého semestru (potažmo na začátku nového), kdy si sednu a veškeré své sudijní materiály za semestr si srovnám, proděravím a hezky dle seznamu uspořádám do šanonu (Martí mi kupuje ty krásné s barevným ovocem a tak :)), do obálky přidám vytištěné taháky a obřadně vše uložím do skříňky.
Tenhle semestr toho ale bylo nějak moc, takže se mi do šanonu nevešla vůbec hudebka, ale na zakládání nového je toho zase moc málo... No, ještě to budu muset nějak pořešit.:)
Tak se podělte :), ať se v tom necítím tak sama :)))

V souvislosti s tím mě napadá celkem zajímavé zjištění o mé osobě, ke kterému jsem došla teprv nedávno. Jsem tvor, který spoustu věcí shledává nehodných své mozkové kapacity, a tak si je zapíše do diáře, matně si pamatuje, kdy a kde se záležitost koná a v pravou chvíli se do diáře (drtivou většinou) podívá a dostaví se. Spousta věcí, které jiní považují za důležité jako je třeba průměr známek nebo právě neznalost přesných časů, kdy se mi co koná, mě nevzrušuje, což mi v očích mých blízkých (hlavně kozorohů ehm :)) vpaluje na čelo znamení totálního flegmouše.
Ale mé nové zjištění je k tomuto tak trochu kontrastní. Mám strašně ráda systém a plány. Mám ráda vše srovnané dle mého logického uspořádání - zápisky, které nosím aktuáně s sebou, staré poznámky v barevných šanonech, stará číslo oblíbeného časopisu od nejstarších po nejnovější (asi budu muset nějaké odstranit nebo nás za chvíli vystěhují, což mi asi urve sdrce :)), potraviny v lednici (jen pro informaci - maso patří nahoru společně se všemi masnými výrobky, pod to mléčné výrobky a tuky, a dolů takové ty věci jako jsou hořčice, kečupy, majolky a tak... jo a zelenina patří výhradně do těch kastlíků dole!).
O plánování jsem tady už možná jednou psala, ale nepřestává mě to překvapovat. Stačí mi mít plán (i když při lehkém zamyšlení je jasné, že není nejlepší) a v příhodný čas ho zkrátka v případě potřeby změním. No, to dává smysl, ne?:)))
No nic, konec introspekce :D