Obávaný i očekávaný

... koncert pěveckého oddělení naší katedry se konal právě dnes. Dle suverénního chování některých kolegyň to ale vypadá, že jsem se ho obávala hlavně já. Už od včerejška jsem se klepala, že to musím absolvovat. Jistě, jsem tak trochu (možná i malinko víc) exhib, ale přecijen už jsem hodně vyšla ze cviku a odvykla si stát na pódiu. (I když je pravdou, že jsem si nikdy pořádně nezvykla na to být jen v hledišti, to jsem byla vždycky jak na trní.)
Nicméně to mám za sebou. Strašně jsem se bála, že to zvořu textově nebo melodicky (což by poznal i laik, protože bych asi musela zastavit), technické chybky mě tolik netrápily, ty totiž slyší docela málo lidí. A ti, kterých jsem se obávala, že by to slyšeli, tam naštěstí nebyli :). hihi
Takže text dopadl ok, melodie taky, technika zatím není 100%, ale tak zase jsem prvák, že?:) Jsem tam od toho, aby mě to naučili.
PS: a abyste si nemysleli, že čtete blog nějakého břídila, musím se pochlubit, že za mnou po koncertě přišla jedna kantorka a řekla mi, že to bylo MOC hezké, že už se ten hlásek klube. Heč :))))
No nic, už končím, vím, že samochvála smrdí :)