Opět se stalo pár věcí, které stojí za to, abych se o ně podělila.
Jednou z nich je story, jak jsem si byla nechat vzít míry v divadelní kostýmní dílně. Paní mi měřila i ty část těla, které nevím, že je třeba znát pro ušití oděvu a přitom vykřikla: " No teda! To je myslivna!" Po mém nechápavém a současně zděšeném pohledu se jala mi vysvětlovat, že mám velikost hlavy 57, což je velikost, jíž začíná pánské číslování. Onu větu s myslivnou zopakovala ještě třikrát, tak jsem jí pak už na vysvětlenou prostě musela říct, že mám zkrátka velký mozek. Pak již s menším nadšením zkonstatovala, že mám ramínka malá jak dítě... Což mě dosti překvapilo, neb jsem žila s domněnkou opačnou, tedy že mám ramena alá zápasník. Nu což, dobrá zpráva :).
Také jsem zažila definitivní loučení se starým studiem - byla jsem vrátit jisku (studentskou kartu), která už byla památeční. Asi po roce našeho studia se totiž tyto karty měnily s tím, že nám nechali "doběhnout" ty staré. Jenže asi tak úplně nepočítali, že si to někteří z nás kapku protáhnou a staré šedivé rarity se nebudou chtít jen tak vzdát. Už jsem v poslední době v knihovně, menze atp. s touto krasavicí nikoho neviděla. Nu a už jsem taky bez ní :(.
Dneska jsem byla zase na studijním odevzdat papíry související s ukončením studia a současně se zkusila u vedení zeptat, zda by nešlo odpustit mi kus přijímacích zkoušek, když už mám ty státnice. A co se nestalo! Přestože mi celé studijní tvrdilo, že nemám moc šanci uspět, zadařilo se! Takže mi kus stresu odpadl... I tak na mě ale v pátek myslete. Chci i toho druhýho magora! :))
Žádné komentáře:
Okomentovat