Včera jsme byli na Sexu ve městě 2. Jednak jsem si připadala jako blázen, protože jsem to evidentně prožívala podstatně víc, než mí "spoludiváci" (možná to byli extrémně pasivní "spoludiváci" :)) a jednak to ve mně nechalo ještě minimálně hodinu velmi silný dojem. Připadala jsem si nesmírně sexy a ženská. Tedy ne, že bych s tím někdy měla nějaký problém, ale tentokrát to opravdu dosahovalo nebeských výšin :).
Často se u filmů přiblble culím, nahlas směju, pláču, mačkám Martímu ruku, když jsem napjatá (už jsem kolikrát dostala vynadáno, ať mu ji nedrtím :)) nebo se přistihnu, že mimikou pomáhám hlavním hrdinům. (Odpověď zní stále ano! Jsem duševně zdráva.)
U hudby je to možná ještě znatelnější. Ačkoliv emoce nebývají tak moc konkrétní jako ve filmech, prožívám je snad ještě silněji. Hudba mi dokáže podtrhnout náladu, kterou prožívám nebo i navodit tu, po které toužím. Mívám často náladu na zcela konkrétní hudbu. Třeba se mi vybaví při něčem příjemném oblíbená písnička, zpívám si ji půl dne a pak si ji musím pustit - tělo si ji jednoduše vyžádá :). Hudba mě dostává do úplně jiných realit, nejmarkantnější je to, když ji poslouchám při cestě. Ať už jedu nebo jdu, připadám si absolutně odtržená od reálného světa, jako bych byla "nezúčastněný vypravěč". Vše je najednou hezčí, a tak jezdím tramvají a přiblble se usmívám :)
2 komentáře:
Moc hezký článeček :) úplně mi zvednul náladu :)
Tak tohle zase těší mě :))
Okomentovat