Pátek třináctého aneb poslední den v práci

Líčením včerejších nákupů vás tady asi nebudu dlouze zatěžovat. Takže jen ve zkratce:
- 4 hodiny courání po krámech
- zimní kabáty už prostě nejsou, prevíti :(
- vůbec nic, co by se Moničce líbilo (Já zkrátka neumim nakupovat jarní oblečení, když je venku -5°C)
- otrávená Monička
- Ze zoufalství jsem si koupila aspoň řasenku. Byla nechutně drahá, ale co, aspoň jsem domů nepřišla s prázdnou :))))


No a jinak dnešní příhoda:
Pro ty, kteří neví, já téměř nepiju kafe. Dřív jsem si občas dělávala velkýho turka, ale teď si dám spíš výjimečně malý rozpustný. Dneska jsem v práci zásluhou překrásně vonícího presovače dostala chuť na kávičku. Vzala jsem si asi 4dcl-hrneček a skoro ho naplnila vonící tekutinou, přidala mlíčko (nojo, mělo mi být divný, že to kafe skoro nezesvětlalo) a přidala dva cukry (nebo to, že i s cukry bylo docela nezvykle hořký). Ano, ti bystřejší už pochopili, to kafe byl pokus o vraždu!
Ale bylo moc dobrý, tak jsem ho vybumbala.
Spokojeně jsem pracovala a v průběhu asi deseti minut jsem na prsou cítila divné "buch buch" (Ale bohužel ne jako z Hříšného tance (promiň, Kubí:))). Ani jsem se nemusela zvednout a ze světa byl najednou jeden velkej kolotoč. O hodinu a půl později jsem na wc myslela, že se neudržím na míse a při každém zvedání nebo sedání jsem musela velmi opatrně...
No, co vám budu povídat. Kafe jsm měla v 11 a ještě teď cítím lehké následy (na lehké se změnily asi před hodinou. Do té doby byly jaksi nelehké:))
Takže tímto zase na dlouho oficiálně končím s kávou:)