...story pokračuje.
Dnes si mě k sobě pozvala vedoucí katedry, abychom si promluvily o mé žádosti. Přepapouškovala mi to, co mi řekla včera má stávající učitelka a přidala ještě info, že nikdy nikoho nepřeřadila (což vím, že je kec) a že to prostě udělat nechce. Že mé důvody nejsou dostatečné a bla bla bla, že ta, ke které chci toho má příliš a kvůli mně by nemohla příští rok nabrat ani jednoho nového studenta (což je taky kec, dva jí teď odešli, má tedy místa 2). Řekla mi, že s ní o tom ani nechce mluvit a prostě ne. Načež jsem jí teda nějakým zázrakem přesvědčila, že si s ní o tom promluví.
Pak jsem tedy volala té své vyvolené, jak se věci mají a že jí tedy čeká ten rozhovor a aby věděla, na co se připravit. Uklidnila mě, že s ní promluví a abych se nestresovala... tak uvidíme...
KAŽDOPÁDNĚ...!
Tolik intrik, špinavostí, klacků pod nohama a pomluv koncentrovaných na jednom místě jsem ještě nezažila. Všechno (ale opravdu všechno, co aspoň trochu jde), co použijete, se okamžitě obrátí proti vám. Všichni jen čekají, až šlápnete vedle. Je to nechutný. Ale každopádně tvrdá a dobrá škola života. (Jak říkají kámošky hudebkářky: "Zpěvačky jsou hodně moc zvláštní skupina lidí a jsou schopný jít bez problému přes mrtvoly").
A víte proč se mi dnes taky tak ulevilo? Protože jsem se naštvala a řekla jsem si, že to nemam za potřebí takhle se stresovat.... A až mě někdo z nich na*ere tak, že to bude nepřípustný, kašlu na celou tu jejich "skvadru", budu doučovat nj a chodit na zpěv soukromě jako dřív.
Já mam taky jenom jedny nervy...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
Máš můj obdiv, Moni. Per se ,jak jen můžeš, protože provztekaný život plný příkoří je na hovno. Dnes jsem absolvovala 90 minutové zkoušení, kdy jsem bojovala, abych tomu blbci neřekla, co si o něm doopravdy myslím. Je mi špatně ještě teď :-(
Mmm, to je mi líto, pevně doufám, že s takovým se během studia nesetkám... Snad to aspoň dobře dopadlo.
Okomentovat