Hlavu v pejru

Vím, že je to možná kapánek nezvyk po té prázdninové smršti, ale asi si budeme muset zvyknout, že teď se frekvence mého blogování kapánek sníží.
Přesto na Peťulky přání píšu aspoň nejdůležitější info.
Vypadá to asi tak, že na hudebce je nutné se na dost předmětů připravovat z týdne na týden, a to tak, že se každý týden třeba píše test (ano, tipujete správně, je to právě předmět hudební teorie, ve kterém plavu snad nejvíc). Dále je tam intonace, kde se vlastně učíme zpívat z not, což teda jaksi není vědomost, ale dovednost, a tudíž se to nedá navrčet za týden před zkouškou, ale musíme to pilně průběžně dřít od začátku semestru. No, klavír a zpěv ani zmiňovat nemusím, tam je nutné cvičit v podstatě pořád.
Jinak jsou to asi snad už teoretické věci (krom ještě teda sborů, na které se musím připravovat tak, že se doučuju repertoár).
Od pondělka už začínám propadat panice a dnes už jsem dokonce uvažovala nad tím, zda jsem se neunáhlila a nepřecenila své síly s těmi dvěma školami.
Každopádně teda na nic jiného není čas, takže mám jen a pouze plnou hlavu toho, co ještě musím zařídit, jakou knížku si koupit, co si okopírovat, na jakou přednášku běžet, co jít cvičit a podobně.
Pevně doufám, že se to bude zlepšovat. Držte mi palce.

Jo a ještě poslední věc: Mám tu novou kantorku na zpěv, která se jeví jako člověk v pohodě, ale zpívat až tak jaksi neumí a bojím se, aby mi to "nenahodila" špatně, přecijen po té větší pauze potřebuju dobré vedení. Takže mám ještě ke všemu bobky z toho, aby mě nenaučila ten svůj "knedlík v krku" a aby mě zkrátka nějak slušně rozvíjela. Chjo

Jo a taky: Pro doplnění. Zpěvačky jsou děsný mrchy, fakt. No a panuje mezi nima drtivou většinou děsná rivalita. A pokud jsou 3 vyučující zpěvu a všechny velký rivalky (že si až dělaj naschvály, o tom už jsem se možná někde i zmiňovala), je to rachot.
Když jsem své kantorce na zpěv (a současně sbormistryni) řekla, že tedy zůstávám v tom jejím sboru, ale že jsem neodolala a chodím i do toho druhého, byla jenmně řečeno nemile překvapena. Až tak že nebýt podpory kamaráda Jarouška, který mě i připravoval na přijímačky, asi bych ten druhý (lepší) sbor fakt vzdala.
Prostě vztahy tady na katedře, to je masakr a znepřátelit si někoho z učitelů je docela sebevražda. Jenže jak to udělat, když třeba opravdu nejsou schopní?... Radši držet pusu a krok s tím, že se třeba nebudu extra rozvíjet? Nebo si udělat nepřátele mezi kantory, ale být u těch schopných a rozvíjet se?...
Ne, nepřeháním, takhle to opravdu je!