Sobota v Praze

Nikdy mě Praha moc nepřitahovala. Už od mala jsem tvrdila, že bych tam nemohla žít a hlavně ne vychovávat dítě.

Včera jsem měla neodolatelnou chuť se jít projít po staré části. Protože moje zlatíčko mi rádo dělá radost, vyrazili jsme na Anděl, kde jsme zaparkovali a svezli se tramkou k Národnímu divadlu. Tak blízko jsem ho asi nikdy neviděla. No a pak směr Karlův most, spousta umělců od slepé zpěvačky, přes jazzové kapely až po malíře portrétů, karikatur a prodejců všemožných šperků. Množství turistů, ačkoliv značné, bylo únosné, takže celá procházka zaváněla velkou romantikou. Vedle mostu se vznášel balón, ke kterému jsme se přirozeně museli vydat a objevili jsme tak jedno z nejpůvabnějších míst, které jsem v Praze viděla. Navíc jsem následně zjistila, že i Martínek je tam poprvé, což mě zahřálo. Krásný výhled, šplouchající řeka, řvoucí rackové, pokojně plující lodičky-no prostě idyla. Tam jsme uviděli místečko, kde byla spousta kachen, labutí a takových těch malých černých...myslím, že se to jmenuje alka:) a lidi je tam krmili v podstatě z ruky. Tam jsem pochopitelně nemohla chybět.

Takže ačkoliv moje nohy byly úplně zničené (jen inteligent si vezme na toulky Prahou boty na tenkém podpatku), vydali jsme se vstříc nenasytným opeřencům :).

Cestou zpátky jsme se ještě více zastavovali u zmrzlých umělců na Karlově mostě a v objetí se dívali na plynoucí vodu ve Vltavě a krásně osvícené stavby.

Po cestě zpět na Nový Smíchov jsme šli do kina na film Once, který už nás dlouho lákal jednak reklamami a jednak i velmi pozitivními kritikami. Nakonec nezklamal a moc se nám oběma líbil.

Bylo mi přislíbeno, že až tu budeme za 14 dní, vezmeme si foťák, pečivo pro ptáčky a pohodlné boty a vyrazíme znovu. Už se opravdu těším.

Jednoduše řečeno-naprosto báječný den.

Ještě jednou děkuji, broučku :-*